Láskyplné šíření - pro radost, lásku, mír v duši a dělání světa krásnějším
238
home,page-template-default,page,page-id-238,ajax_fade,page_not_loaded,,qode-title-hidden,qode_grid_1300,footer_responsive_adv,qode-content-sidebar-responsive,qode-theme-ver-16.8,qode-theme-bridge,disabled_footer_top,qode_header_in_grid,wpb-js-composer js-comp-ver-5.5.2,vc_responsive
Můj příběh

Jednoho večera, kdy jsem byla opravdu velmi zoufalá a nevěděla, co se sebou, jsem odevzdala svůj život Bohu… Napadla mě myšlenka odevzdat můj život na Bohu, a tak jsem ji následovala. Až přibližně za 9 měsíců jsem si uvědomila, co toto jedno „obyčejné“ odevzdání způsobilo…

Nikdy jsem nevěřila na věci mezi Nebem a Zemí. I když jsem téměř každou neděli chodila do kostela a považovala se za věřící… Nikdy totiž chození do kostela nevycházelo z toho, že já jsem to tak chtěla, ale vycházelo z očekávání mé rodiny. Přece to tak děláme a ty to budeš dělat taky. Pořád mi v tom něco nehrálo. Bytostně jsem cítila, že mi to nedává smysl.

Až poté, co jsem si začala uvědomovat spouuustu věcí, ponořila se do knih, videí co se týká osobního, duchovního rozvoje, tak mi to docvaklo. VYPLA jsem spojení sama se sebou a „napojila“ se na „kanál“ očekávání druhých. Všech těch rad a tipů, co je pro mě nejlepší, jak bych vše měla dělat….

Naštěstí to osud chtěl jinak a já díky odevzdání se Vyšší síle začala postupně objevovat ten pravý smysl života. To nejdůležitější, co jsem si uvědomila je to, že vždy, vždy, vždy je nejdůležitější naslouchat sobě, SVŮJ POCITŮM, protože ty nám nejlíp napoví, co je pro nás nejlepší.

Pozor, ráda bych upozornila, že u mě není vše láskyplné, jak se může z názvu stránky zdát. Já sama si procházím veeelmi zajímavými fázemi této mé životní cesty a občas umí být i hodně „neláskyplná“.

Vysvětlím, co myslím tím „neláskyplná“. Cesta sebepoznání má i své stinné stránky. Otvírá komnaty, které jsme neotevřeli léta, a prostřednictvím práci na sobě se tyto komnaty otevírají. Někdy je to pro mě extrémně náročné, přiznám to. I teď zažívám pocity zoufalství, beznaděje. Teď už se ale učím je nebrát, jako něco špatného. Beru tyto pocity, jako příležitost se ještě více spojit se sebou a přijmout i tu část sama sebe, která umí být zranitelná, protivná, zoufalá…

Nebojovat se svými pocity, ale přijmout je. Přijmout se TAKOVÁ, JAKÁ JSEM…

Byla jsem vedena svou intuicí založit si blog, fb stránky, a tak jsem to udělala. Překonala jsem všechny ty hlasy v hlavě proč to neudělat a šla si za hlasem svého srdce. Nedá se už ignorovat. Je jednoduše hlasitý 🙂

A tak na svém blogu, fb stránce sdílím mé myšlenky, citáty a vidím krásné zpětné vazby, a proto vím, že to má smysl. Kam mě to ale zavede, to se nechám překvapit…. 🙂

20200422_190200